Madeira - poslední celý den

Dnes jsme se rozhodli jet do města na slavnost. Už i proto, že naše oblíbená restaurace (ve které jsme byli jednou, ale byla by to jasná volba pro dobrý oběd) byla zavřena právě kvůli slavnosti. Měl to být gastronomický festival. Nevím. Nasedli jsme na 155 a jeli do centra, které jsme nevěděli, kde je. Když s nám zdálo, že tu jsme asi v centru (nadjeli jsme kostel), musela jsem se zeptat místního vystupujícího, jestli tu skutečně jsme, abychom vystoupili. Trefili jsme to, super. Ale festival dle letáčku, který jsme našli na autobusové zastávce, začínal až ve 2 odpoledne (bylo půl jedenácté), tak jsme zalezli do nákupního centra u zastávky, kde byla wifi. Pohledali jsme, co by se dalo dělat, nic jsme nenašli, tak jsme napsali SMS delegátce. Vydejte se ke kostelu. 

U kostela bylo pár stánků s ponchou, připravená stage, jinak nic. Vlezli jsme do kostela, kde byla kupa lidí, tak jsme se usadili a čekali, co se bude dít. Neděle, to bude mše, začala zpěvem asi 5 slečen v doprovodu kytary (proč tohle není u nás?), skvělé přivítání. Strávili jsme na mši téměř hodinu, aniž bychom rozuměli jedinému slovu. Několikrát zpíval sbor, bylo to příjemné. Tradiční mše. 

Vyšli jsme ven a měli jsme hlad. Protože se nám restaurace přímo u stage nelíbila, zkusili jsme restauraci vedle kostela. Tam nás snad zavedl osud! Výborná Espetada. Dali jsme si ji oba, k tomu jedny brambory a jednu zeleninu. Ale ta porce! No vynikající, neskutečné, orgasmus pro žaludek. Stravovali se tu místní, zřejmě se sem na sváteční oběd vydalo několik rodin. Místní specialitou byly jehly s různými druhy masa (příprava na způsob kebabu), které na velkých roštech opékali a odřezávali na talíře přímo strávníkovi u stolu. Vypadalo to neskutečně. Poslední nesli opékaný ananas. Dala jsem si tu i kávu, ten pohled byl neskutečný. Bylo vidět až do kuchyně na oheň. Opravdový zážitek. Tady by nemohl žít snad žádný vegetarián :-D Mimochodem - krávy se tu pasou navolno u náhorní plošiny. Paráda. Mají přednost i před auty, musíte počkat, až se uhnou samy. 

Když jsme vylezli z restaurace, končil pohřeb. Byly skoro dvě hodiny, takže jsme se přesunuli ke stage. Moderní harmonikář, který neuměl zpívat, v doprovodu přehnaných bicích (tuc, tuc) a basovky - nic moc. Následoval soubor, který hrál místní tradiční písně, a ten byl pěkný. Byli jsme unaveni, tak jsme se vydali na autobus. Zapomněla jsem dodat, že ulice u kostela, po které jsme přijeli, byla nyní zahrazena stolky. To způsobilo, že jsme hodinu čekali marně na autobus u nákupního centra. Až nám místní taxikář (chvála mu) řekl, že to jede od pošty a navedl nás tam. U nás by kvůli rytu udělali cokoliv, tady nás s úsměvem poslal na autobus. Jak z jiného světa. U pošty jsme hodinu marně čekali na autobus, který zkrátka vynechal. Tak jsme se rozhodli to vzít pěšky. Já v žabkách, v domnění, že pojedeme busem, jinak bych si vzala jako vždy pevnou obuv, no paráda. Ale něco přes 2 km s převýšením 200 metrů nám za ty necelá 3 ušetřená eura stálo. Mimochodem nás další autobus předjel v půli cesty. Prohlédli jsme si město pěkně zblízka, něco bychom vidět nemuseli.

Madeira - západ

Nevěřila jsem, že je Madeira tak malý ostrov, dokud jsem nebyla na prvním výletě. Tento druhý mi to potvrdil dokonale. Z jednoho místa je vidět jak jižní, tak i severní pobřeží. Ostrov je široký asi 20 km a je to jeden velký kopec (spíše skála) - spící vulkán. Západní okruh byl přes náhorní plošinu do Porto Moniz a několika městečky zpět. Mám pocit, že kdekoliv byla průrva, tam byla vesnička :) obdivuji původní osadníky, že se do osídlení tohoto ostrova pustili (i když vím, že to bylo z čistě zištných důvodů - obilí, cukrová třtina, banány), zejména pak otroky. Cena opět 45 €. V Porto Moniz se šli ostatní koupat, my jsme se šli najíst. Poprvé jsem viděla, jak se pasou ještěrky na vykvetlé rostlince (slizují nektar). Dali jsme si Espadu s banánem a tradiční Espetadu. Espada je hlubinná ryba, kterou na Madeiře tradičně loví v noci na moři. Espetada je, dejme tomu, špíz - jehla s místním hovězím masem. Tak luxusní masíčko u nás běžně v restauraci neseženete. Tradičně se maso peče na vavřínové větvičce (zde takto maso skutečně upravovali) a ta chuť je zkrátka božská.

A místní umí neuvěřitelně slavit (chlastat). Na tomto výletě jsme v rybářském městečku vyzkoušeli místní nápoj Nikita. Nevím, proč mu turisté říkají Brutální Nikita, nám velice chutnal. Víno, pivo, zmrzlina, ovocná šťáva. Já měla jahodovou Nikitu (kam se hrabe mléčný šejk) a manžel tradiční - vanilková zmrzlina, ananasová šťáva. Moc dobré pití, zejména ta jahodová. Dali jsme si ji ještě jednou (stála 3 €).

Leváda vavřínovým lesem

Levada do Caldeirao Verde vede prehistorickou vegetací, která se vyskytovala v Evropě. Zde se zachovala a dle slov místního průvodce je touto vegetací pokryto 20 % ostrova, přesto tato vegetace představuje 90 % z celé Evropy, kde je zachována. Zbylých 10 % připadá na zbytek Makaronésie, tedy Azory a Kanáry. Cesta vedla čtyřmi tunely, z nichž jeden byl dlouhý, jeden krátký a jeden extra nízký. Ve třech byla třeba baterka (miluji Android s jeho svítilnou). Vzhledem k tomu, že posledních 14 dní zažívá Madeira extrémní teploty, je konec období sucha a byla suchá zima, z vodopádů, které tu běžně tryskají, jsme neměli nic. Nicméně i zde se dá hovořit o štěstí, protože jinak je cesta kluzká, mnohdy se jde skrz vodopády a delegátka se z této levády již dříve vrátila celá od bláta :) Mohu říct, že leváda byla na místní poměry bezpečná, ale i přesto měla mnohdy šířku jen na koryto levády. Cítila jsem se bezpečně díky stromům okolo, ale na straně hory byla skála kolmo nahoru a na opačné straně sráz dolů, mnohdy kolmo. Mám závratě (viz příspěvek ze Stezky korunami stromů), proto bych nešla hřebenovku, nebo jakoukoliv stezku označenou jako těžká. A na místech, kde byl dle průvodce "very nice view" (čti několik desítek metrů hluboká průrva přímo pod zábradlíčkem, které tvořilo lano), jsem se opírala o skálu. Tato leváda byla označena jako střední, ta včerejší jako lehká. Cena za tento výlet na 5,5 hodiny a 13 km byla 36 €. Průvodce byl skvělý, vtipný, ale zároveň seriózní, když bylo třeba. Na těžších levádách "is your wrong step the last one you ever did," takže asi tak.

Madeira - východ

Dnešní den jsme strávili na celodenním výletě po krásách východní části ostrova. Právě sedíme v kavárně u pláže v Machico a užíváme si chvíli volna před návratem na hotel. Ráno bylo pod mrakem, v noci příjemný chládek, nevypadalo to na slunečný den. Celý den svítí sluníčko jak poblázněné, žádný mrak. Cestou jsme toho dost viděli a také jsme šli 2 km mírnou levádu. Paráda. Cena celodenního výletu 45 €. Ochutnali jsme místní nápoj Poncha (punč) ze třtinového rumu (50%), citronové šťávy a medu. Za 2,5 € celkem velký panák, ale zázrak to není. Co tu také z té cukrové třtiny, která se pěstovala na celém ostrově a vyvážela do známého světa, vyrábět, že. Chlast. Také jsme tu zjistili, jak se na turistech dá vydělat (aneb jak je ošidit). Espadu nám tu podali s ohřátou zeleninovou směsí z mrazáku, kterou seženete i u nás. Ani rýži neuměli dobře uvařit. Za 12 € to rozhodně nestálo, naštěstí jsme si dali jeden oběd pro oba, takže jsme krom té porce filé (skutečně to tak chutnalo) měli všechno 2×. Polévku, kávu i zákusek. K tomu láhev bílého, červeného a vody (pro 4 strávníky).

První vyhlídka u pletačů ratanu

Pico de Arieiro (3. nejvyšší vrchol, vede z něj těžká hřebenovka na nejvyšší vrchol)

Leváda

Santana

Východní cíp ostrova (Ponta de Sao Lourenco)

Machico

Madeira - Funchal

Ve Funchalu jsme měli v plánu navštívit Tropický park a botanickou zahradu. Obojí je v kopci, celé město je jedna velká skála, takový velký bratr Krumlova. Velmi velký bratr. V zahradách jsem zapla Runkeeper, pak jsem ho ještě zapla ve městě. V tom terénu to nebyla nijak závratná vzdálenost, ale převýšení bylo pro nás Jihočechy brutální. Strávili jsme tam 8 hodin. A stálo to za to! Poslední 2 hodiny jsme proseděli v kavárně na trhu a u přístavu.

 

Hlavní lanovka Funchalu, ve které vás dole vyfotí, aby vám fotku nahoře nabídli za 10 € i s propagačním CD. Dost dobrý byznys. Nevěřila bych, kolik lidí si to kupuje. A pro kolik lidí je zážitkem jízda lanovkou. Cena jízdenky 10 €, zpáteční 15 €.

Lanovka z Monte od tropického parku k botanické zahradě. Touto průrvou vede leváda, která je dle naší delegátky ve špatném stavu a o prázdninách na ní byl smrťák. Cenu už si nepamatuji, měli jsme zaplaceny obě lanovky a vstup do botanické zahrady za 29 €. Nevím, kdo jim tu dělá marketing, ale kdo jede nahoru velkou lanovkou a do botanické zahrady tou menší, zřejmě také navštíví tropický park nahoře. Ale ten už do jednotné "vstupenky" nezahrnuli. Nu což. Abychom se vyhli davům, jako první jsme šli do botanické zahrady.

Krokodýl Madeiry - všudepřítomná ještěrka

Panorama od botanické zahrady (jinak nebylo co fotit, sucho, horko, vše kvete na jaře)

Tropický park, vstupné 10 € na osobu s ochutnávkou místního vína zdarma na Viewpointu.

Funchal