Vstříc lásce k běhání

středa 8. října 2014

Motoristický koutek

Miluji auta, miluji řízení, tudíž logicky miluji řízení auta. A miluji řízení auta zejména tam, kde nikdo další není! 
A není to tím, že bych měla potřebu jezdit 120+ v hodině. I na takovéhle krásné rovince si vychutnávám jízdu. 
A ne, nejedu 70. Jedu 88-95. Přesně. To neznamená, že mám na tachometru 90, ale 95-100. 
Tento příspěvek bude delší.


Jezdím od 16 18, nejsem sváteční řidič, v práci jezdím celý kraj, ve volném čase není problém projet ČR. Nezabloudím. A když ano, tak to někudy objedu. Do Prahy jen s GPS, jednosměrky jsou zákeřné a výpadovky nejsou kousek od sebe. Ale i bez GPS nejsem ztracena, trefím. Třeba napotřetí, ale jsem jako šelma a k cíli se dostanu. Miluji vesnice, ty jsou propojeny jak síť pavouka a vždy se dá někudy projet, objet uzavírku... Děkuji genům (a celodoživotnímu dojíždění) za orientační smysl, na který se mohu spolehnout. A také mám odhad rychlosti auta, znám všechny služebáky a pak hlavně znám své auto. Na letních i na zimních. Miluji sníh, miluji ujetý sníh, ale opět jen tam, kde není nikdo další. Nejsem vrah. Ani sebevrah. Ale to klouzání s ručkou zkrátka zbožňuji.

Za minulý rok od února do listopadu (což po 9 7 letech počítám jako úspěch, ale také jako velkou křivdu) jsem posbírala 7 bodů. Já! Která nepředjíždím před horizontem, nedělám myšky, nevybržďuji. Nebrzdím prudce, nelepím se na zadky, nevytáčím motor, předvídám. Nejezdím na červenou, nezdržuji provoz, nekřížím cestu jiným. Já, které v autě ostatní zpravidla usínají. Já, se kterou se nebojí cestovat ani babička! A která si vždycky dávám dostatečnou časovou rezervu na všechny nepředvídatelné události, které mohou na silnici nastat. Autoškolu jsem dala na 65 bodů (4 možnosti, multichoice) a ne proto, že bych byla šprt. Ale protože auta a řízení miluji!

První přestupek bez bodů, za 300,- jsem provedla, když jsem u vojenské nemocnice v ČB zaparkovala po třetím objetí bloku na "polovičním" parkovacím místě. v půli kapoty jsem měla značku zákazu zastavení. Byla to má 2. injekce penicilinu, pro kterou jsem si denně jezdila 25 kilometrů tam a 25 zpět, kvůli angíně, respektive abscesu, který mi ten den museli říznout. Ale tak zřejmě to nebylo dostatečně akutní, aby mi nedali pokutu. Potěší to. Zejména, když v té době nedávali lístek za okno, ale posílali obsílku poštou se zpožděním.

Druhý přestupek jsem udělala při státnicích manžela. Zaparkovala jsem na místě pro pracovníky JČU. Naštěstí byl lístek za oknem, tak jsem sjela na Mariánské a za 100,- bylo vyřešeno. Bez bodu.

První dva body byly za rychlost. Kdo znáte cestu z ČB na Hlubokou, víte, že u Benziny chytají. A také víte, že když jedete od ZOO a chcete odbočit doleva na Hlubokou, tak musíte šlápnout na plyn, abyste ostatní neohrozili. Dalo by se říct přehledná rovinka, ale kdekdo tam jezdí 100+. No, tak takhle tam čekal na vhodnou příležitost řidič ve Favoritu s károu plnou dříví. Nikde nikdo, on tam čekal. Tak jsem jela, páč jsem opravdu nepředpokládala, že na poslední chvíli si to rozmyslí. Rozmyslel. Vjel mi tam, nejela jsem více než 95, ale přísahám, že bych to neubrzdila. A to mám brzdy skvělé. Co honem, no předjela jsem ho, ještě se mi auto v protisměru uhýbalo, protože mu to bylo naprosto jasné. Srdce mi lítalo, moc dobře vím, že mi ztuhnou nohy tak za 3 vteřiny po tom, co zažehnám katastrofu, předjížděla jsem ho chvilku. Ale kdo to tam zná, tak ví, že kousek za odbočkou k ZOO začíná obec. A pak je ta Benzina s policajtama. Nohy mi ztuhly, ale přibrzdila jsem, ale i přesto jsem na kopečku nad Benzinou, kde zpravidla vyřazuji a dojíždím samospádem, jela necelých 70. Plácačka, policajti. Tak jim to vyprávím, nezájem, 2 body 500,- pokuta. Chtělo se mi brečet a ano, klepala jsem se ještě cestou do Zlivi. Ale ruku na srdce, 2 body po těch letech, dobře.

Dalších pět bylo za dvojitou čáru v Písku, přes kterou mě hnala navigace. Písek byl zrovna rozkopaný, plno uzavírek, takže jsem na navigaci byla vcelku odkázaná. Jeli jsme do Prahy a ještě jsme museli natankovat. Dvojité jsem si všimla, až když jsem ji přejela. A cukejte volantem v půli otočky. Bohužel se to odehrálo přímo před policajtama, kteří tam zrovna měřili rychlost. 5 bodů za veřejné ohrožení a 2000,- pokuta. Pokorně jsem vyslechla verdikt, i narážky policistů, že dvojitá sice není zeď (a to jsem nic takového neřekla), ale předpis je předpis. (A kde je lidskost? Proč mám vždycky maximální pokutu, i když je možné dát jakoukoliv nižší v daném rozpětí?) Holt jsme se s manželem o pokutu podělili. Já schytala body, on to zaplatil. Stane se, na nikoho vinu neházím, zkrátka jsem blbá, že jsem to tam otočila. Jaká jiná čára asi bude na čtyřproudovce, že! Tak jedeme, časová rezerva dobrá, ale ani z Písku jsem nevyjela a předjelo mě SUV a takovou myš mi hodil, že se mi zase chtělo brečet. A vybrzdil mě. A takovým se nic nestane. Bude to rok. Tak snad už se nebudu muset strachovat, že se někde něco stane a já přijdu o řidičák, potažmo o práci, kvůli blbosti někoho druhého.

Brala bych to jako spravedlivé, kdybych denně nepotkávala na silnicích vykleštěnce. A tady je pár typů vykleštěnců, které bych poslala na dovolenou na Měsíc. Nebo i dál.

1. "Jedu 70!"
Obec, neobec, jede 70. Mimo obec uprostřed silnice, bez možnosti předjetí, brzdí dopravu. V obci se na vás lepí, protože jedete jen 55! a neváhají ani blikat, či máchat rukama, jak jste nemožní! Předjedou vás odbočovacím pruhem v obci a mimo obec jedou stále konstantní rychlostí 70 km/h. A ... k čemu jim to bylo?

2. "Jedu vpřed!"
Blinkr, neblinkr, pravý pruh, levý pruh, nezájem. Mám odhad objemnosti svého auta, zaparkuju na centimetry, ale tohle "uměním" rozhodně nenazvu. Dnes ráno takhle prokličkoval řidič s normálním autem (žádné BMW, ani stodvacítka, ale rodinný vůz běžného stáří i vzhledu) bez blinkru před dodávku naloženou parapety. Jela jsem za dodávkou. Měla nedovřené (ale zajištěné) páté dveře, z nichž vyčuhovalo cosi pevného s červeným hadrem na konci. A dobržďujte to, když to nečekáte. Natož s tou dodávkou. Jak jsem psala, předvídám, dosti bystře, takže jsem to čekala. Padla červená a pán z auta před tímto řidičem mu došel stručně (ručně) slovně vysvětlit, že "tytyty, tohle se nedělá". 

3. "Uhni!"
3a. "Máš sexy zadek!"
Lepí se, vyčuhují a vy se modlíte, aby vystřelili, až bude mít místo, a ne proti protijedoucímu vozidlu. Kdyby se střetli, vy byste to totiž odnesli.

3b. "Překážíš!"
Jedete směrem k odbočovacímu pruhu vlevo, v pravém pruhu jedou ti, kdož pojedou rovně či vpravo. Ale ten, co pojede dál rovně, chvátá! A více než vy! A 75 na 70 je prostě pomalu.

3c. "Tam chci já!"
V Praze to chápu, čumák sem, čumák tam, ale pustí každého. V pohodě. V klidu je pustím. Recipročně, nevím, kdy to budu potřebovat (děkuji všem Pražákům, kteří mě pustili, včetně kamiónu). Ale jedete v pruhu, před vámi 30 cm místa, a zleva blikající čumák. 1 cm od vašeho blatníku.
Nejhorší variantou je, když jedete v koloně, již předjíždí řidič s pražskou značkou (Pražáci prominou, dost služebáků má pražskou značku, protože firma sídlí v Praze, a vztah ke služebákům je jaksi neosobní, že) a běžným vozidlem (zpravidla některá škodovka, VW,  Ford, výjimečně německé auto) a vy už vidíte protijedoucí kolonu. A opravdu nejsem sviňa a i když jedou bez blinkrů, vždycky dám nohu z plynu, aby se zařadili. Jak jsem již napsala, nejsem vrah. Ani sebevrah. Ale když se tam doslova nacpe, hlava, nehlava, to mi tuhnou nohy. A pak to dobržďujte, frajeři! Já si před sebou nenechávám dostatečný prostor pro vás, ale pro sebe. A když budete hodně netrpěliví, počítejte, že mě nepředjedete. Nenechám vás, to je můj prostor. Na 70 jedu 70, na 90 jedu 90, v obci jedu 50, v místě oprav 30. Nemám tyto hodnoty na tachometru, ale jedu skutečně tou rychlostí. ±5. A předjížděl auto jedoucí 85 opravdu nebudu. Má na tachometru 90. Já ho devadesátkou nepředjedu a víc jet nechci. A na 130 jedu 110. S ohledem na stav automobilu a vozovky. Nebo také méně, když je mlha, nebo prší, že. Klidně si mě předjeďte. Jedu vpravo (nebo uprostřed).

4. "Mám silnější káru!"
Ve zpětném zrcátku vidíte jen horizont, jedete si v klídečku a pak najednou se začne přibližovat auto rychlostí, že si myslíte, že stojíte. Ne, jedete 90 (nebo 130). Jedete si v klidu dál a prosviští kolem vás jako raketa. V tom lepším případě. Nedejbože, že se objeví auto v protisměru, nebo horizont. Horizont, nehorizont, to dá, je přece rychlejší a větší! A vy se opět modlíte, že se nárazem nedostane do styku s vaší kapotou. Pokud je to na rovince, proti jede kolona, začíná obdivovat vaše pozadí viz bod 3a.
Stojíte na světlech, oba pruhy vedou rovně a vedle vás zastaví SUV. Je úplně jedno, jestli má slabší motor než vy (nebo méně zkušeností), je přece vetší! A přece vás dá! A i když nechcete závodit, stejně se rozjedete rychleji než on. Úsměvné, jak se dokáže ten druhý rozčílit. Můžete se jen modlit, aby ho za tím volantem nekleplo a neodnesl to někdo jiný.

5. "Já ti ukážu!"
Jedete si svým tempem a za vámi jede řidič typu "Mám silnější káru!", který se řadí i do kategorie "Uhni!" + mu to nestačí. Předjede vás, hodí myšku a vybrzdí vás. Vybrzdili mě tři. První ten borec v Písku, na rovince, bez důvodu, nikde nikdo. Druhý u Třeboně (nebo Jindřicháče?) no, jen tak. A třetí byla paní, která si umínila, že jsem jí urazila zrcátko. Jeli jsme od Zahájí na Hlubokou, v Municích jsme se napojovali na cestu ze Zlivi. A jedeme do práce, ráno, a za mnou auto blikalo, dojíždělo mě, lepilo se, blikalo. A hlavou vám jede, co se děje? Svítí mi světla? Mám výfuk (no to bych asi slyšela ne)? Někdo známý? Hodila mi myšku a vybrzdila mě. Na té klikaté cestě mezi Municemi a Hlubokou. Vyběhla z auta (zřejmě v nervech, auto za mnou jí málem urvalo celé dveře, když vystupovala), já stáhla okénko, a začala na mě křičet, jestli jedu od Zlivi (no ano, jsem na cestě ze Zlivi na Hlubokou) a jestli nejsem slepá, nebo blbá, že jsem si nevšimla, že jsem jí urazila zrcátko. No pardon paní, ale kdybych urazila komplet zrcátko novějšímu tmavému autu, zřejmě bych na tom svém stříbrném zrcátku měla barvu, pokud by vůbec vydrželo ten náraz. Bylo mi jí líto. Byl to jeden řidič ze dvou, kterým jsem v Municích dávala přednost. Obě auta měla svá nejlepší léta dávno za sebou.

Teď to nemohu najít, ale v některém z motoristických pořadů jsem viděla test, ve kterém jel jeden a týž člověk trasu České Budějovice - Praha. Jednou hlava nehlava, nedodržoval předpisy, chvátal, předjížděl, překračoval rychlost, alibisticky řečeno "chvátal". Samozřejmě to bylo v rámci testu. Podruhé jel podle předpisů. A jaký rozdíl byl mezi první a druhou jízdou? 12 minut. Celých 12 minut! A sám řekl, že po těch nervech mu za to těch 12 minut nestojí. Že už by takhle nikdy nejel. 

Pravidelně auta, která mě předjedou, dojíždím na prvních světlech. Nehledě na to, že po předjetí jedou stejnou rychlostí jako já. A to jako proč mě jako předjížděli? Abych viděla, jaká jsem lamka? Že jedu pomalu? V duchu se usmívám nad myšlenkou, kolik benzínu je to asi tak stálo, nehledě na ty nervy. To jim za to v dnešní uspěchané době stojí, že je nejspíš klepne v padesáti ze stresu? V lepším případě (nebo horším?) to nepřežijí a nikomu se v souvislosti s jejich příhodou nic nestane. V tom druhém případě pak skončí jako moji klienti na příspěvku na péči. Zpravidla doživotně s dopadem na celou rodinu.

A já chci bezpečné rodinné auto s velkým kufrem. Dost plechu přede mnou i za mnou. Jsem blondýna. A jsem na to hrdá.

Včera mě předjíždělo auto, když jsem běžela, kousek od rybníčku. Vždycky se ohlédnu, aby řidič věděl, že o něm vím, a neměl potřebu jakkoliv na mě reagovat. Ten vykleštěnec zatroubil, když byl těsně vedle mě. Chápete to? Já za volantem na běžce, cyklisty, jezdce na koni, pěší atp. netroubím, protože je pak nechci sbírat zpod mého auta! Ťuknu do volantu jen v případě, že jedou dva cyklisté vedle sebe (a nemají se k zařazení za sebe) a já jsem za nimi ještě alespoň 200 metrů. Čistě z bezpečnostního hlediska. No mohu říct, že mi vylítl tlak, adrenalin nastoupil, pohotovost na plné obrátky, že jsem běžela ještě 2 další patníky, aby mi klesl tep! Mimoto jel směrem od uzavírky, takže tam neměl ani co dělat. Tretén! (Treten je pojem z divadelního představení Testosteron, mám dojem. Označuje přesně to, co si myslíte. - A jak se jmenuješ? - Treten. - No to sis pomoh'!)


Mimochodem, tankujete kvalitní benzín (nafťáci pardon, nemám zkušenosti), nebo pro desetník přejedete město na levnější čerpačku? Jako studentka jsem tankovala jen na malých čerpačkách kvůli pedasátníku, ale pokud nebyla cestou, jela jsem klidně na Shellku. Po načtení chyby ERG na diagnostice jsem vyzkoušela aditivum, Vervu i Shell FuelSave, abych pročistila soustavu. Bylo to úplně něčím jiným, což spravila oprava za 30 tisíc, ALE. Od té doby tankuju jen na Benzině a Shellce. Protože za cenu jedné nádrže ujedu na jejich benzín dvojnásobek kilometrů. A to je rozdíl, jestli za 1450,- ujedete 200-250, nebo za 1500,- 500-600. 500 s benzínem od Benziny (klasická 95), 600 s benzínem od Shellu (FuelSave 95). A systémem proteče poloviční množství tekutiny (sajrajtu a jiných mňamek), mám tedy pocit, že tím šetřím celé auto. Nejsem tak bohatá, abych kupovala levný benzín.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaši reakci!