Krásné svátky!

Dnes mám konečně vše hotovo, dárky zabalené, stromek nazdobený, cukroví uležené. Ale kde jsou ty Vánoce? Kde je ta zima? Je fajn, že je hezké počasí. Žádné odklízení sněhu, ranní škrábání čelního skla, ledovka... ALE - chybí mi ten pocit na procházce, kdy mi mrzne nos, mám ruce v rukavicích a na hlavě čepici, chladí mě rifle a těším se domů na punč. Fotka je z dnešní procházky. Kdybych neměla kalendář, myslela bych si, že je říjen. A proto mi dělá problém se na Vánoce naladit. Doufám, že vy už naladěni jste, máte klid a nohy nahoře (a sklenku/hrnek v ruce). Přeji všem poklidné prožití svátků bez stresu a zbytečných starostí. Do roku 2015 přeji hlavně zdraví!

A tak v duchu Vánoc jsem v myšlenkách doputovala až k mému dávnému idolu - Janku Ledeckému. Stačí nasadit sluchátka a jsem rázem naladěná :) jako nenapravitelnou romatičku mě jeho písničky vždycky dostanou. "Bláznem, co staví na poušti most a v dešti tančí pro radost..." to jsem celá já. Letošní článek potěšil.

PS: Už se mi chce zase běhat :) tak až mě opustí virus, snad mi ta chuť vydrží.

BookBook

Thank you Ikea!

Děkuji za připomenutí, že život není o elektronice a bytí online. Be free!

Sobotní pečení - linecké a perníčky

Těsto jsem si nechala (skoro) týden uležet a pustila jsem se do pečení. Ořechové ještě odpočívá. Linecké bylo naprosto skvěle uležené, vláčné, dobře se mi s ním pracovalo. Bylo dobře a rychle zpracované, protože se nestahovalo při pečení (heureka!). Zpracovávám těsto vždy stěrkou, nikdy ne rukama, protože pak se tu vpije do mouky moc a těsto se chová jako žvýkačka. Holt teplo z rukou ne vždy pomáhá. Co nedokážu stěrkou, dodělám na silikonové podložce, přes ni těsto propracuji, promačkám a pak balím do folie a nechám v chladu uležet. Těsto také během zpracovávání při vykrajování nechávám ztuhnout na verandě. Perníčky jsou světlejší, než bych si přála, příště přidám víc kakaa, a také přidám víc cukru, protože jsou málo sladké. Nádherně mi vyskočily a ta vůně! Vánoce jsou tady :) Perníčky nepotírám a nevyhlazuji, mám ráda strukturu těsta.

Linecké těsto (klasické):

Hladká mouka   300 g

Máslo (Hera)   200 g (já dala Stellu)

Moučkový cukr   100 g

Žloutek   2 ks (bílek stahuje těsto při pečení)

Citronová kůra   1 ČL

Cukr s Moukou jsem prosála a pak zapracovala stellu a žloutky. Žloutky jsem naředila panákem rumu, aby šly pěkně rozšlehat a snáze se vpracovaly do těsta. Pekla jsem na 180 °C 7 minut. Při 9 minutách bylo těsto už tmavé (chuťově ale dobré).

Perníčky:

Hladká mouka   700 g (já dala 600 hladké a 100 polohrubé)

Cukr moučka   260 g (+ 2 PL domácího vanilkového cukru, dala bych víc)

Vejce   5 ks (já dala 2 velké a bílky od lineckého)

Hera   100 g

Kypřicí prášek do perníku   2 ČL

Jedlá soda   1 ČL

Med   4 PL (čím více, tím tvrdší perníčky budou)

Rum   5 cl

Perníkové koření   2 ČL (možno více)

Mletá skořice   1 ČL

Kakao holandské   2 PL (ale pro barvu je třeba více, dala bych klidně 4)

Vše smíchat a nechat minimálně týden uležet :) Pekla jsem je na 165 °C přesně 11 minut. Je třeba ho pořádně vyválet, jelikož krásně vyskočí, tak ať z toho nejsou špalíčky. Pozor, pokud použijete bílky navíc jako já, těsto má tendenci se stahovat. Pro hladký povrch doporučuji potřít žloutkem vyšlehaným/rozmíchaným s vodou. Zdobit až druhý (jinak zdobení odpadá) nebo pozdější den a skladovat s jablíčkem v kartonové krabici.

První letošní pečení

Zítra budeme mít babinec a také jdu před svátky naposledy do práce. Sice jsem si řekla, že to nebudu hrotit, ale nedalo mi to a měla jsem chvilku času. Udělala jsem tradiční kokosky, ale jaksi mi došel moučkový cukr, takže jsem musela něco "přihodit", aby bylo zítra vůbec co ode mě zobat. Vyhrály to americké brownies. Poprvé. Začala jsem brownies, protože kokosky jsou otázkou pár minut.

Příprava na pečení:

Když jsem se podívala na recept, zhodnotila jsem ho jako nejdražší, který mám. Ale zůstaly mi tu hořké čokolády na vaření, kterým se blížilo datum expirace, másel mám v mrazáku nakoupeno dost, domácí čerstvá vajíčka v lednici a miluji kakao - bylo jasno. Nicméně bych to nebyla já, abych si ho neupravila (také proto, že jsem čokolády neměla dostatek).

Americké brownies:
Hořká čokoláda   250 g (náhodou 3 druhy, z toho 2 nebyly na vaření a měly vysoký obsah kakaa)
Máslo   250 g (nenahrazuji, miluji)

Kakao   5 PL (vrchovaté - náhrada za 50 g čokolády)

Vanilkový cukr   2 PL (mám domácí s vanilkovým luskem, doporučený je 1 sáček)
Vejce   3 (doporučeno 6!)
Cukr krystal   250 g
Namleté pšeničné vločky   50 g
Celozrnná mouka   50 g
Polohrubá mouka   100 g (doporučeno 200 g polohrubé mouky, bez vloček a celozrnné)
Sůl   0,5 ČL
Rum   1 dl (navíc)
Lískové oříšky na posypání
Pečicí papír

Tipy: Voda ve spodním hrnci pod miskou nesmí vřít, jinak bude pára unikat kolem misky a může vás opařit, pára se tvoří i nad vodou, která neklokotá. Při sundavání misky z hrnce si dejte pozor na její teplotu, já ji sundavám v rukavicích.

Na plech jsem si dala permanentní pečicí papír (Lidl), recept doporučuje pečicí papír podmazaný máslem, aby držel papír na místě. Do vodní lázně jsem dala kostku másla a nalámanou čokoládu. Máslo není třeba krájet, za stálého míchání se krásně rozpustí pozvolna samo a lépe se naváže na tužší čokoládu. Do rozehřáté směsi čokolády a másla jsem přisypala kakao. Dala jsem si předehřát troubu na 175 °C, horní-dolní bez horkovzduchu. Po rozpuštění kakaa jsem přisypala cukr a sůl, zamíchala a sundala z vodní lázně, aby mi následující vajíčka neztuhla. Do misky s vajíčky jsem přidala 5 cl rumu a rozmíchala. Čerstvá vajíčka jsou třeba pořádně rozmíchat, protože bílek má pevnější konzistenci a ve směsi by se hůře propracovával. Šest vajíček jsem vážně nedávala, na 250 g cukru a 200 g mouky je to naprosto zbytečné. Na to mám své slepičky až příliš ráda. A nechtěla jsem tak hutné pečivo. Do směsi čokolády, másla, kakaa, cukru a soli jsem pomalu zamíchávala vajíčka. Směs musí zůstat tekutá, jen postupně houstne přidávanými ingrediencemi. Je lepší udržovat směs stále teplou - pracovat rychle. Mouky jsem smíchala s namletými vločkami a postupně jsem směs zamíchávala do těsta. Postupně a pořádně, aby hmota byla hladká, pro snazší vmíchání mouky jsem přidala dalších 5 cl rumu. Jelikož jsem si vzpomněla, že chci brownies posypat oříšky, rozlouskala jsem 20 lískových oříšků od dědy a rozmixovala je. Je lepší si je namlít předem, aby těsto nevychladlo. Na plech jsem vylila těsto a uhladila povrch, který jsem následně posypala oříšky. Na plechu byla celkem nízká vrstva, příště bych udělala více těsta na stejně velký plech. Takto nízké brownies jsem pekla 15 minut. Uvnitř jsou měkké, vláčné, celkově jsou křehké. Je třeba kontrolovat těsto, aby se nepřepeklo - na špejli se musí tvořit drobečky, ale těsto už nemá barvit. Po upečení jsem nakrájela těsto na čtverečky 4×4 cm řezacím kolečkem na pizzu (celkem 56 brownies). Na nůž se těsto přilepovalo a křupala vrchní vrstva. Pokud nechcete křehké brownies, přidejte více vajec/nepoužívejte vločky/nedávejte rum. 

Dobrou chuť. Manžel (nemá rád hořkou čokoládu) jich hned po sundání z plechu několik snědl.

Kokosky: (na tři plechy)
Moučkový cukr   300 g
Mletý kokos   100 g
Bílky   3
4% ocet   1 PL

Tip: Pokud se vám zdá těsto příliš řídké, můžete nakonec přimíchat do deseti deka polohrubé mouky (podle velikosti vajec), ale opatrně. Když je mouky moc, je z kokosek jen suchá tuhá drobenka. U malých vajíček je i 100 g kokosu hodně.

Troubu si předehřejte na 150 °C. V misce jsem začala šlehat bílky, když trochu zbělaly, dala jsem misku na vodní lázeň a stále šlehala do pevného sněhu. Pokud nejde vyšlehat a máte podezření na mastnotu, můžete v tuto chvíli přidat pár kapek octa, jinak až později. V parní lázni do vyšlehaného sněhu postupně zašlehávejte moučkový cukr. Nechvátejte, snazší je to postupně a nepráší se. Stále necháváme cukrový sníh na vodní lázni, zašleháme ocet, sníh se zpevní. Stále na vodní lázni postupně zamícháme kokos - nešleháme! Sníh nadnášíme, aby se z něj nevytratil vzduch. Hmotu je třeba stále udržovat teplou. S mícháním nespěcháme. Na plechy jsem si dala pečicí papíry a pomocí dvou lžiček jsem udělala kulaté hromádky. Nepoužívám sáček, protože tím kokosky ztratí vzduch a jsou hutné. Samozřejmě pokud děláte vysoké promazávané kokosky a potřebujete je mít stejné a vláčné, použijte sáček s tvořítkem (dírkou). Měla jsem málo kokosu, dělala jsem poloviční dávku. Kokosky na plechu jsem nechala chvilku oschnout a přepnula jsem troubu na horkovzduch - kokosky se v troubě pozvolna sušší a růžoví. Čím sušší hmotu máte, tím rychleji se propečou. Dobrou chuť!

Tento recept mám už 3 roky vyzkoušený, vloni jsem dělala i kakaové kokosky. Teď jsem ale kokosky zapomněla ve vypnuté (ale stále teplé) troubě a jsou dost růžové, až cukr uvnitř zkaramelizoval. Původní recept doporučuje kokosky nechat odležet. Tak toho se u nás nikdy nedočkají.

Já jsem připravena :)

Record.tv - zajímavý projekt

Dnes jsem na odstartovano.cz narazila na velice zajímavý projekt. Škoda, že jim ještě nejede web, ale podle videa to vypadá slibně. Na FB moc fanoušků zatím nemají, je to opravdu novinka. Jsem na ně opravdu zvědavá!

Milý Ježíšku, ...

Pauza - advent

Už je to tak, skoro měsíc jsem nevyběhla. Nechci se vymlouvat. 

Včera jsem se konečně také pustila do přípravy Vánoc. Celkově je toho teď hodně a doufám, že se to urovná a Vánoce budou v klidu. Připravila jsem si svá tři těsta - perníčkové, linecké a ořechové. Teď je nechám týden uležet a pak budu tvořit. Ještě plánuji mé oblíbené kokosky a vosí hnízda.

Předloni jsem dělala perníčky podle nějakého receptu, který nemohu dohledat! Škoda, byly vynikající a naprosto bezkonkurenční. Myslela jsem, že jsem si recept vytiskla, stejně jako všechny ostatní, ale kdeže. Vloni jsem ho zkoušela znovu nalézt, nešťastná, no marně. Letos se scénář opakoval, tak doufám, že jsem si vzpomněla na všechny ingredience, které jsem do perníčků předloni dala, a tím dohledala i vysněný předloňský recept.

Pořídila jsem si novou kuchařku a jelikož jsem podle ní dosud nevařila, chtěla jsem se inspirovat alespoň na Vánoce. Kromě pár těst tam ale žádné vánoční cukroví není. Našla jsem tam recept na linecké. Možná jako neználek bych jej podle receptu udělala, ale vzhledem k tomu, že babička peče léta, základy už mám. Třeba ten základ, že linecké je naprosto primitivní díky poměru 1:2:3 - cukr:máslo:mouka. Recept z oné kuchařky tomuto poměru neodpovídal. Takže má milá kuchařko, Vánoce ti vážně nejdou.

Miluji geniálnost jednoduchých receptů a proto dělám ořechové těsto na způsob lineckého. Zachovám poměry, přidám ořechy a nakonec zahušťuji moukou podle potřeby - u ořechů předem neodhadnu jejich olejnatost. Vloni jsem z ořechového těsta dělala trubičky. Mé první trubičky - dost jsem se toho bála! Ale nakonec byly sice křehké, ale držely pohromadě právě díky mastnější konzistenci. Lépe se mi s těstem pracovalo než předloni se sušší/moučnější variantou, jejíž recept si už nepotřebuji pamatovat.

Teď už jen punč a Vánoce mohou začít :)

Den BLBEC

Včerejšek byl unikátním dnem. Jela jsem na školení, které jsem už absolvovala před 3 týdny, do Písku, do kterého jsem na školení jela už poněkolikáté. Vlakem jezdím od základní školy. Přejela jsem maximálně o jednu zastávku od domova, jednou, když jsem zaspala. Až do včerejška.

Cestou na školení jsem jela přes Číčenice a Protivín. Dva přestupy. Oba spoje zpožděné, časová rezerva dobrá, no stress. Akorát, že jsme dávali přednost několika rychlíkům a zastavovali jsme mimo zastávky. A tak jsem koukala do mobilu, plánovala rok 2015 a přejela jsem Protivín. Vzpomněla jsem si, že se přestupuje i v Ražicích a doufala jsem, že něco pojede. Ne, nic nejelo. Až za více než dvě hodiny. Nu což, zima, mrholilo, pěšky nejdu, volám taxi. Tak jsem zpříjemnila ráno jednomu taxikáři.

Dorazila jsem včas. Naštěstí. Na školení bylo také vedení.

Cestou ze školení jsem jela přes Ražice. Vystoupila jsem a hlásili příjezd vlaku. Ale nějak zmatečně, nevěnovala jsem tomu pozornost a nasedla jsem do vlaku, který přijel.  Nějaký chlápek, který se mnou nastupoval, si to ale rozmyslel, zvedl se a vystoupil. Trochu mě to zmátlo. Také jsem slyšela zvuk jiné mašiny, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Jedu domů. Jako vždycky. Nestresuj se. Ihned přišla průvodčí, naštěstí, podala jsem jí lístek a InKartu a ani jsem nevnímala, že mi řekla, že jedu opačným směrem. Já jedu do Plzně? Ano, můžete si přestoupit ve Strakonicích. No, kde jinde, že. Pak už jen Horažďovice a konečná v Plzni, jak uklidňující. Vlak zpět by mi jel až za hodinu a půl, tak jsem si vyhledala nejbližší spoj do nejbližší větší stanice, který jel asi za deset minut, a zavolala tátovi, jestli je doma, že bych potřebovala svézt domů. Jak já jsem ráda viděla Číčenice.

A tak jsem si po dvaceti letech ježdění vlakem vybrala smůlu na dalších dvacet let dopředu. Doufám.

Vloni jsem v Písku touhle dobou dostala pokutu a body. Buď se mi mstí prosinec, nebo Písek. Pevně doufám, že mám vybráno a už mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Kam spěcháme?

Necháte se chytit trendem dnešní doby - být v cíli co nejdříve? Nebo si vychutnáváte každodenní štěstíčka?

Ne, nejsem sluníčkový člověk, naivka, která nemá o realitě ani páru. Ale odmítám se hnát stále dopředu, přežívat se dne na den s vidinou, že jednou .. (doplňte si vlastní cíl), já chci žít. A žiji. Každý den hledám štěstíčka, která mě utvrdí v tom, jak krásné je žít. Ano, teď v tuhle chvíli. Jako ten lachtan, který právě unikl velkému žralokovi, tak já denně unikám před burácející turbínou shonu dnešní doby.

Sladký dezert, voňavá káva, dobře ochucený steak z výborného masa, vločky dopadající na tvář, vločky za tmy ve světle lampy, zmrzlina z ovoce tající na jazyku, paprsky slunce za oknem v podzimním dnu, teplo postele, chlad skla, červánky, východ slunce, jeho západ, oblaka, čerstvě natrhaná bazalka, čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče, sladké jablko, úsměv.. Miluji život. Být tak trochu bláznem a nikam nespěchat.

Železnice

Miluji železnici. Je to tvrdé slovo, které představuje, jak tvrdou prací muselo být její vystavění. Železo, kujný materiál, chladný kov. Krásná ukázka industrializace, která dodnes nese kouzlo romantické první republiky. Jakou volnost musela pro tehdejší lid znamenat a jak monumentálně musela na lidi působit.

Nádraží - účelná budova se svéráznou architekturou. Zdobená okna a dveře, obložení, zábradlí a sloupy lemující tehdejší venkovní místo určené k čekání na vlak. Při pohledu na staré dřevěné dveře a obložení, ošoupanou zašlapanou dlažbu a kovové sloupoví, mnohdy načaté zubem rzi, se mi vybaví páni ve fraku, v dlouhém kabátu, o dřevěné zdobně vyřezávané hůlce a v klobouku, jež doprovázejí na cesty jejich manželky ve zdobených halenkách s dlouhými rukávy a zdobeným límečkem, mnohdy s kanýry podél knoflíčků, v sukni ke kotníkům, řasené v pase, a kožených nízkých kozačkách, manželky, které drží za ruku dítko s baretem na kučeravých vlasech. Některé ženy mají vlasy do copu, jiné v drdolu či pod čepcem, žádná však není prostovlasá. To se přece na takovou sváteční událost nehodí. 

Každý detail původního vybavení nádraží vypráví svůj příběh od prvotního získání materiálu, přes ruční práci či už strojové opracování materiálu, po vyprávění toho, co jako němý divák po celá desetiletí viděl. Použité materiály jsou věčné, charakteristické, s duší - dřevo, kov, porcelán, cihla. Červená pálená cihla s červenými a hnědými podtóny, která lemuje okna, dveře a průčelí. Kartonové jízdenky a štípačky.

Cestování vlakem nabízí výhledy do krajiny, polí, lesů a rybníku zevnitř. Výhledy do městských částí ze zadní strany zahrad a domů, nabízí tak pohled na odvrácenou tvář každodennosti. Železnice také učí trpělivosti a samostatnosti. Zpoždění, přestupování, výluky, tabule s příjezdy a odjezdy.. ale to pravidelné uklidňující monotónní klapání pražců a obrazy za okny za to stojí. Podzimní obrazy, sychravé počasí za oknem, pravidelné otřásání a houpání.. projet takto celou republiku, to by byla dovolená pohlazením po duši romantického snílka. Takto načatý den už nemůže být zapomenutelný.